Wilfried Brandstötter

Wilfried začal svůj raketový vzestup ke slávě skromně, na zobcovou flétnu. Potom zpíval ve sboru. A pak se chtěl stát houslistou. Když už se zdálo, že se usadí na trubce, tak konečně přešel na tubu. Rychlost není jeho šálek kávy, to vážně ne. Nejvíc mu vyhovuje hrát hezké tóny ve střední poloze, ani příliš vysoko, ani příliš nízko a nechat koncertní sál i posluchače příjemně rezonovat. Nemá tušení, proč se lidem líbí melodie v rychlých tempech.